Tak dlouho jsem lítala v oblacích a záviděla Vám,tady na zemi,jak se milujete a pomáháte si...Ano,viděla jsem i bolest a nenávist druhých,ale vracela jsem se raději na místa,kde zněly jen slůvka jako láska... Nenávist,zloba a závist jim byla cizí...Lítám si tak po tom světě.Tam pomůžu,toho vyslyším a mávnu..bolest je hned pryč,tu pohladím slůvkem...Vzlétnu zase do oblak s velkým úsměvem na tváři,jak jsem to zvládla a najednou..rána...Au, au..ta bolest je hroznááá.Ježiši,já padám a padám,pořád dolů a dolůůů.Co se stalooo.Kdo mi pomůže?Kde jste kdo?Nikdo mě neslyší.Jak by taky mohly,vždytˇ jsem anděl a zjevuji se jen těm,kteří ve mě věří...Mám poraněná křídla...Už nemůžu létat...To nenávist,zloba,faleš a závist,mi udělali na křídlech šrámy...Chodím tedy po Vašem světě a pomáhám ze země..jen slůvkem a pohlazením...Víc udělat nemůžu...Musím počkat,až se mi křídla zahojí,pak zase vzlétnu do oblak...Ty budou však v pořádku,pokud se lidé k sobě budou chovat s úctou,láskou a s  pochopením jeden druhého...Tak jsem zatím zde,mezi Vámi a budu vás pozorovat a ve skrytu duše doufat,že  má křídla budou brzy bez šrámů a já bez bolesti...